Regenerace otvorových výplní panelových domů

Regeneraci sídlišť a zejména sanaci bytových domů postavených panelovou technologií byla, je a zřejmě i nadále bude věnována pozornost. Bohužel jinak to je již s dohledem nad kvalitou ucelených technologických postupů při sanaci jednotlivých částí a konstrukcí těchto objektů. Obrovská četnost a zdánlivá podoba vyvolává falešný dojem nejen u laické veřejnosti o jednoduchosti a jednoznačnosti dílčích postupů při jejich opravách. Jak je ale obvykle zvykem ve všech činnostech, čím podrobněji se daný problém řeší, tím více je zřejmých podmínek a závislostí při jejich řešení.

Panelové stavby jsou právě toho důkazem, že jejich »ojedinělost« v technologii stavění (a navíc v takové míře) vyžadovalo spoustu nestandardních řešení, zkoumání a ověřování zpětnými vazbami. Při zkoumání jednotlivých panelových soustav je zřejmý takovýto dlouhodobý vývoj a poslední panelové soustavy (např. OP 1.31) již konstrukčně řešily »slabiny« objektů předchozích soustav celkovou bezpečností všech konstrukcí z velké řady hledisek.

Činností firmy REHAU s.r.o. a výrobních závodů v ČR jsou v oblasti sanací
panelových soustav především výplně otvorů. Při důkladném průzkumu a rozboru celé řady, na první pohled zdánlivě zanedbatelných maličkostí, specifik a odlišností na jednotlivých soustavách, vznikla řada zásadních detailů a postupů. Osazování oken v panelových domech vyžaduje úplně jiný přístup, než v běžné stavbě.
• Veškeré činnosti jsou prováděny v zabydleném, nejintimnějším prostředí, na jehož narušení je každý člověk citlivý – nutno provést činnosti v 1 den a pokud možno bez klasické stavařiny – bez mokrých procesů.
• Veškeré detaily osazení musí splnit požadavky tepelně-technické, akustické, statické, uživatelské, hygienické apod. ve vazbě na danou panelovou soustavu.
• Bezpečnost nejen při provádění,ale i užívání těchto prvků.
• Splnit minimální životnost danou periodou dané údržby.

A to vše v cenově dostupné hladině, což bývá často největší a někdy až absurdně preferovaný požadavek, který je zpravidla podložen amatérstvím a naprostou ignorací jakýchkoliv technických kritérií požadavků a znalostí. Že lidé nemají znalosti z různých oborů statiky, tepelné techniky (i když úspory jsou zpravidla základem pro výměny výplní a zateplování), nutnosti dodržování např. hygienických parametrů je logické a pochopitelné. Pokud však riskují vlastní osobní bezpečí a konstrukce, které je v současné době ohrožují, přehlíží pod heslem »Vždyť se nic nestane« je trestuhodné. Mluvím o meziokenních vložkách, ale ne o všech variantách - o těch již bylo napsáno mnoho, i když odezva naznačuje opak -, ale o specifické skupině těchto konstrukcí a to umístěných na tzv. požárních pásech. V kategorii obytných budov z hlediska požárního, je každá bytová jednotka samostatným požárním úsekem, což znamená, že pokud vypukne požár v jednom bytě, konstrukce, které ho v daném souladu s normami obklopují, musí po určitou dobu (min. po dobu předpokládané evakuace) odolat působení účinku požáru a udržet požár právě v tomto jednom požárním úseku. Ve fasádním plášti je v tom případě ochrannou pouze »meziokenní vložka« = požární pás a spáry v napojení těchto požárních pásů na zeď mezi bytovkami. Právě v oblasti bydlení, vzhledem k vývoji jednotlivých soustav poplatné dané době a jejím předpisům, jsou tato rizika poměrně obrovská. Špatná údržba, leckde ukradená základní hasicí technika a v neposlední řadě neodborné úpravy, příp. sanační práce snižují účinnost jednotlivých opatření. Jenom ten, kdo zažil rychlost postupu a intenzitu požáru dokáže ocenit jakékoliv vlivy, které zabrání nebo omezí jeho rozšíření. Stále častěji přibývá případů, kdy včasnému zásahu záchranářů brání sídliště přeplněná auty a přitom právě v souboji s ohněm jde doslova o vteřiny. Podle odborníků zabývajících se požární bezpečností staveb je tzv. šíření plamene po fasádě jedním ze tří nejslabších míst panelových domů.

Dalším slabým místem je prohoření spár v dělících konstrukcích. Panelové soustavy zejména z let 1970 – 1985 využívající technologii parapetních řemenů obvodového pláště (z různých důvodů, technologických, statických, výrobních, finančních atd.) jako zejména krajové T06B, T08B (u obou jejich variant řešení mimo jiné též výškových budov) VOS, B60, případně jiná atypická řešení, využívaly pásových okenních výplní doplněných o lehké neprůhledné dílce, někde nazývané MIV příp. SPD. Tyto dílce bez jakýchkoliv požárních opatření jsou právě na těchto vodorovných požárních pásech. Podle dnešních norem a kritérií naprosto nevhodných, přímo se dá říci svým složení ještě stav zhoršujících. Proto se dá těžko pochopit přístup a stanoviska opírající se o nejednoznačné striktní kritérium norem, které hazardují očividně s lidskými životy. Zkušenosti a statistiky složek HZS by měly rozhodně zlomit naivní názory některých suverénů z řad obyvatel domů při »sklepních diskusích« o technologiích provádění sanace plášťů. Osobně jich mám desítky za sebou s různými zkušenostmi a někdy »síla názoru davu« mě spíše zarmucuje, když už ne správné technologie, tak hazard s vlastní bezpečností. Přitom jsou zdokumentovány jednotlivé případy, jak rychle se požár šíří (za 3 min je prakticky nemožné zvládnout požár v bytě plném vysoce hořlavých materiálů bez pomoci), teplota žáru překračuje velice rychle teplotu i 1000 0C. Na to by měly být jednotlivé samostatné konstrukce navrženy. Názor davu, že se nemůže přeci nic stát, je přímo děsivým, ono zde totiž stačí pouze jednou a pokud jednotlivé části nebudou připraveny… (příští roky již asi nikdo nebude váhat s vypuštěním vltavské kaskády a uzavřením metra a vést tyto diskuse před rokem by znamenaly přinejmenším ztrátu »důvěryhodnosti«).

Není důvodem tohoto příspěvku někoho děsit, ale všeobecný přístup k tomuto problému v souvislosti se sanacemi obvodového pláště je alespoň zarážející. A to jsou případy, kdy na těchto pásech nejsou žádné dělicí konstrukce např. HK60, B 60, tzv. francouzské balkonové dveře u některých T08B, či T06B apod. Z těchto důvodu při řešení celkového systému výměny oken v panelových domech firma REHAU přišla vedle tzv. montovaných prefa meziokenních panelů také s variantami úprav s požární odolností EI30 (EW120) a EI60 (EW180) při splnění požadavku na konstrukci D2 (dle ČSN 73 0834, ČSN 73 0802, ČSN 73 0810,ČSN 73 0804). Zároveň utěsnění spáry odpovídá a bylo v PAVUS Pha – prac. Veselí n/Lužnicí odzkoušeno a potvrzeno na 180 min. Speciální, poměrně komplikovaná skladba této spáry potvrzuje naivnost občasných řešení, která by bylo určitě zajímavé podrobit zkouškám, kdy jsou vystavena žáru až 1200 0C a musí odolat po daný čas. Zejména u výškových objektů je nutné věnovat této konstrukci patřičnou pozornost, neboť odolnost je zpravidla stanovena na 60 min. a jak je z nepatrné obrazové části zjevné, naštěstí ne vždy byl přístup majitelů a investorů viz výše, ale naopak stále se zvyšující četnost »seriozních« řešení dává za pravdu profesionálnímu provádění sanací (myšleno všeobecně).

Autor: Ing. Ivo Zeman